Jazyk basketbalu. Nesportovní a technický faul, osobní a zónová obrana

Naše stránky představují sedmé vydání rubriky Jazyk basketbalu. V ní mluvíme o basketbalových termínech - převzatých slovech, specifických vyjádření a žargonech - jazyku, kterým mluví všichni fanoušci hry. Každý výraz je doprovázen videem s názornými ukázkami.
Přinášíme vám sedmou sérii projektu Jazyk basketbalu, ve kterém podrobně analyzujeme čtyři termíny: nesportovní faul, technický faul, osobní a zónová obrana.

Nesportovní faul (angl. unsportsmanlike foul)
Nesportovní faul - osobní chyba hráče, který se podle názoru rozhodčího nesnažil hrát přímo míč v rámci pravidel. Nesportovní faul se připisuje viníkovi a poškozené straně se uděluje trestný hod (hody), po kterém navíc rozehrávají ze středu hřiště.
Obvykle se nesportovní faul uděluje v případě hrubého porušení pravidel, které může vést ke zranění hráče, a při úmyslném faulu v situacích, kdy útočník s vysokou pravděpodobností může zasáhnout koš. Stává se tak například při rychlých protiútocích, kdy hráč poruší pravidla jako poslední bránící hráč na cestě do koše.

Technická chyba (angl. technical foul)
Technická faul - to je chyba, která není způsobena kontaktem s protihráčem. Je udělena za nesportovní chování: neuctivé chování k hráči soupeře, rozhodčímu či delegátovi, urážlivá nebo provokativní gesta, zdržování hry, vstup na hřiště bez povolení sudího. Technická chyba se připisuje viníkovi a poškozené straně se uděluje trestný hod (hody), po kterém navíc rozehrávají ze středu hřiště.
Vzhledem k podobnosti se technické a nesportovní fauly často pletou. Nesportovním faulem jsou trestáni jen hráči a pouze za herní přestupky. Technické fauly mohou dostat jako hráči na palubovce, tak zástupci lavičky. Jsou spojeny s neherními momenty a mohou být ohlášeny v době, kdy je míč živý i mrtvý.

Osobní a zónová obrana (angl. personal defence a zone defence)
V basketbalu existuje několik různých možností pro organizování obrany. Nejpopulárnější z nich je osobní obrana. Při ní každý bránící hráč se stará o jednoho soupeře. Obyčejně se soupeři rozebírají podle pozice. Takže pivota hlídá pivot, těžkého útočníka pak těžký útočník atd.

Druhým nejoblíbenějším systémem obrany je zónová. Její podstata spočívá v tom, že každý hráč musí bránit v určité oblasti na hřišti a nikoliv konkrétního hráče. Tento druh obrany má své plusy a minusy. Šetří energii, skrývá nedostatky atletičnosti a umožňuje rychle přepínat z obrany do útoku. Na druhé straně vyžaduje vysokou soudržnost a je neúčinná proti týmům se spoustou snajprů. Mínusy jejího používání často převyšují klady. Proto se v moderním basketbalu zónová obrana používá jen v krátkodobých úsecích jako dočasná nebo záložní varianta.