Jazyk basketbalu. Dvoutakt, střelba z výskoku a alley-oop

Naše stránky představují čtvrté vydání rubriky Jazyk basketbalu. V ní mluvíme o basketbalových termínech - převzatých slovech, specifických vyjádření a žargonech - jazyku, kterým mluví všichni fanoušci hry. Každý výraz je doprovázen videem s názornými ukázkami.
Přinášíme vám čtvrtou sérii projektu Jazyk basketbalu, ve kterém podrobně analyzujeme tři slova: dvoutakt, střelba z výskoku a alley-oop.

Dvoutakt (angl. lay-up)
Dvoutakt - to je jeden z nejběžnějších typů hodů v basketbalu. Dochází k němu v těsné blízkosti koše a pohybem jednou rukou. V klasické verzi se míč při útoku vynese vzhůru jednou rukou a do koše spadne po odrazu od desky. Lay-upy jsou zbraní hráčů zadní linie. Se vzácnými výjimkami právě obránci využívají tento způsob střelby.
Blízkost koše dělá z dvoutaktu velmi účinný hod. Pokud se hráči podaří provést tento hod bez narušení, téměř vždy skončí úspěchem. Jenže dvoutakty bývají velmi často blokovány. Pivot bránícího týmu se snaží chytit malého soupeře deroucího se s míčem do koše a často v tom uspějí.
Mezi mistry dvoutaktů lze počítat takové borce jako Nando De Colo, Keith Langford, Tyrese Rice a Walter Hodge. Minulou sezónu oni opakovaně prokázali účinnost takového zakončení v akci.

Střelba z výskoku (angl. jump shot)
Poprvé byl proveden v roce 1934 Kenem Seylorsem. Po více než osmdesáti letech je střelba z výskoku jedním z nejoblíbenějších prvků v moderním basketbalu. Hráč drží míč oběma rukama, odrazí se od palubovky, letí vzhůru, zvedá ruce s míčem a pohybem zápěstím pak posílá míč na koš.
Střelba z výskoku je střelbou ze vzdálenosti. Po dlouhou dobu byl trumfem menších hráčů. Ale v průběhu času, pod vlivem nových trendů, už jej používají i útočníci a také někteří pivoti. Proto není nic překvapivého, že Sergej Monja, Valerij Lichoděj nebo Andrej Voroncevič nejsou v jeho provedení o nic horší než většina obránců.

Alley-oop
Alley-oop je jedna z nejpozoruhodnějších střel v basketbalu. Je výsledkem spolupráce mezi dvěma hráči útočícího týmu. Jeden posílá přihrávku směrem na koš, druhý jej ve výskoku chytá a bez přistání na zem jej rovnou dopravuje do koše, zpravidla seshora.
První alley-oopy se datují do poloviny 60. let a za vynálezce tohoto herního prvku je považován Al Tucker a jeho bratr Gerald, kteří spolu hráli za tým Oklahoma Baptist University. Každý rok hráči přidávali na atletičnosti a dnes jej můžeme vidět prakticky v každém zápase.
Stojí za zmínku, že kromě atletičnosti je k jeho provedení nutná přesná souhra dvou hráčů. Nejčastěji je v roli přihrávajícího rozehrávač a v pozici zakončujícího vysoký pivot nebo dynamický útočník. Dnes jsou prakticky v každém týmu podobné typy hráčů. Miloš Teodosič a Saša Kaun, Malcolm Delaney a Anthony Randolph, Scott Machado a Frank Elegar a mnozí další potěšili fanoušky efektními alley-oopami v minulé sezóně VTB ligy.