Ryan Toolson:
Sami jsme v šoku ze třetího místa!

MVP dubna, obránce Zenitu Ryan Toolson, poskytl rozhovor našim stránkám a deníku Sport-Express.

Američan vysvětlil, jak jeho tým dokázal obsadit třetí místo v základní části, mluvil o povaze Vasilije Karaseva a přiznal, že trpí kvůli potravinovým sankcím proti Rusku.
Pro Toolsona se jedná o druhý titul MVP měsíce sezony, první ocenění dostal v říjnu. Zajímavostí je, že nejprve 31letý obránce musel žít v Petrohradu sám - jeho manželka a děti přijely do Ruska pozdě kvůli obtížnému vyřizování víz. Svůj podzimní úspěch Toolson vysvětlil právě tím, že basketbal ho zachránil z touhy po rodině. Tentokrát musel najít nový argument.

- Rodina je pro mě hlavním zdrojem štěstí,- řekl Toolson. - Účinnější lék na stres po zápasech a trénincích, než kontakt se ženou a dětmi, podle mého názoru dosud nebyl vynalezen.

- Cena pro nejlepšího hráče října byla první taková ve vaší kariéře. A už jste si odnesl druhou individuální trofej za sezónu. Zdá se, že jste našel svůj tým.
- Dalo by se říci. I když během základní části to snadné nebylo... Za prvé zranění. Až do konce sezony vypadl Kyle Landry, snad nejdůležitější hráč Zenitu, brzy stejný osud postihl Jevgenije Valijeva, který také udělal hodně pro tým. Chvíli trvalo, než jsme se naučili hrát bez nich.
Za druhé kvůli účasti týmu v Ruském poháru měli cizinci velmi dlouhou pauzu, což narušilo chemii: Rusové se vrátili zpět unavení a hladoví legionáři neměli herní praxi. Potom přišli Kaspars Berzinš a Omar Thomas a jejich adaptace potřebovala určité úsilí.

- Jaká zásluha trenéra na vašem osobním úspěchu?
- Obrovská! Když v každém zápase hrajete více než 30 minut, je nutné mít jeho důvěru. Karasev mi umožňuje hrát basketbal, ve kterém se cítím pohodlně. Myslím, že totéž lze říci o všech mých spoluhráčích.

- Rychle jste našel společnou řeč s trenérem?
- Velmi snadno se s ním komunikuje. Karasev má velký smysl pro humor, všechny jeho vtipy pak Rusové překládají do angličtiny. Pokud existují na tréninku napětí, trenér je vždy okamžitě uvolňuje, konflikt mění v žert. Zpravidla odcházíme z palubovky ve velmi dobré náladě. Ve skutečnosti je to jeden z prvních trenérů v mé kariéře, se kterými naše vztahy nejsou omezeny jen na pracovní komunikaci.

- Zenit zakončil sezono vítězstvím nad UNICSem a Loko. Určitě to dává jistotu do série s Avtodorem...
- Myslím, že to je nejlepší příprava na play-off. Samozřejmě chápeme, že UNICSu už v době našeho zápasu o nic nešlo a Loko přijel do Petrohradu bez Anthony Randolpha po vyčerpávající sérií s Barcelonou. Ale byla to velká vítězství, které nám umožnila všechny šokovat třetím místem, včetně sebe samých.

- Co očekáváte od Saratova?
- To je velmi silný soupeř. Vlastně v Saratove jsme utrpěli naši poslední porážku. Nicméně měli jsme velmi obtížný segment. Hráli jsme doma proti CSKA a Astaně, pak jeli do Chimki a poté letěli rovnou na Avtodor. A Volžané dokázali využít skutečnosti, že jsme nebyli v nejlepší fyzické kondici.
Jsem si jistý, že série bude zajímavá, protože na téměř každé pozici se očekává velký souboj. Dowdell proti Stollovi, Puškov proti Zabelinovi a Klimenkovi, Timma proti Petersonovi, já proti Chappellovi. Ale jde o tým. Pokud se nám podaří držet tempo hry pod kontrolou, Avtodor čekají těžké časy.

- Máte za sebou 28 zápasů ve VTB lize. Kdo ze soupeřů vám udělal nejvíce problémů?
- Pokud budeme mluvit o útoku, tak Keith Langford z UNICSu, nejlepší střelec soutěže. Když má den, dokáže cokoli a je prakticky nemožné ho zastavit. Zažili jsme to v Kazani, když téměř bez pomoci rozhodl. Také Nando De Colo, zejména jeho výkon v Petrohradu. Několik minut před koncem Zenit vedl, pak se Francouz vrátil na palubovku a vzal hru do vlastních rukou. Zaznamenal 26 bodů za 20 minut - obrovská efektivita.
Co se týče obrany, měl jsem to velmi těžké proti mnoha protivníkům. Zmínil bych Sergeje Bykova a Jevgenije Voronova z Loko. Jejich drsné hlídání otráví každého střelce. Samozřejmě největší výzvou bude čelit obranám velkých klubů jako CSKA, UNICS, Loko a Chimki. Využívají zdvojování, připravují pasti, nutí vás zbavit se míče, nedají vám chytit rytmus.

- Pokud se soupeři podaří vás zastavit, obvykle má tým problém. Nenervuje vás tak silná závislost týmu na vaší hře?
- Podle mého názoru takový problém existoval jen na začátku sezóny. Od té doby si všichni zvykli na své role. Ano, i já sám jsem si uvědomil, že nemohu útočit sám. Pokud nehraji, máme dost výborné výsledky. Například v zápase s Loko jsem se před velkou pauzou nemohl trefit. Přesto jsme vedli díky akcím Dowdella a Timmy.

- Nesnášíte minely z trestných hodů Ve VTB lize a Eurocupu jsze proměnil 116 ze 120 pokusů, jste spokojen s tímto ukazatelem?
- Znáte to, zdálo se mi, že i ty střely, které jsem nedal, měly letět do koše... Obecně platí, že se snažím držet provádění trestných hodů na úrovni 90 procent v průběhu celé své kariéry. V této sezóně jsem ji překonal s rezervou, takže jsem spokojený sám se sebou.

- Na začátku sezóny byly vaše emoce z Petrohradu zcela pozitivní. Změnilo se něco za šest měsíců?
- Líbí se mi ještě víc! Mám štěstí na pracoviště, protože to je pravděpodobně nejvíce evropské město v Rusku. Moje rodina se zde cítí také velmi pohodlně. Moje žena chodí do posilovny, navštěvuje mezinárodní ženský klub, kde získala mnoho zajímavých kontaktů. Děti se učí v anglicky mluvící škole a moc se jim to líbí, také získaly spoustu nových přátel. Komunikujeme s rodiči, a často si chodíme někam odpočinout.
Obecně platí, že žádný kulturní šok jsem nezažil. Jiné je to jen s tou zimou. Představte si, že naposledy jsem měl na sobě zimní oblečení na college - před sedmi lety. Samozřejmě, že jsem ho pak dávno vyhodil, protože jsem nejprve hrál v Izmiru, pak v Trevisu, pak na Kanárských ostrovech a Málaze. Před příchodem do Ruska jsme se celá rodina pořádně vybavili, ale podcenili jsme sílu petrohradských mrazů. Musel jsem znovu nakoupit rukavice, tlusté vlněné ponožky a termoprádlo.

- A pokud jde o jídlo, musel jste se přizpůsobit? Možná kvůli sankcím nemáte k dispozici všechny potraviny, na které jste zvyklí.
- Vaření má na triku žena, ale pokud je mi známo, problém nespočívá v tom, že některé výrobky nemohu dostat, ale fakt, že cena za ně byla neobvykle vysoká. To samozřejmě není příliš příjemné, ale ne kritické. Co se týče výběru jídel, manželka obecně připravuje americké či italské. Jednou za pár týdnů jíme i něco ruské. Například jsme se spřátelili s některými Petrohradčany, a když přijdou na návštěvu, připravujeme knedlíky.

- Většina zahraničních hráčů si hledají své přátele mezi ostatními cizinci...
- Každý ať se rozhodne pro sebe. Možná je to kvůli názoru, že Rusové jsou chladní lidé. Ale já jsem si uvědomil, že je to jen prvek kultury. Pokud tě ta osoba nezná, nebude s vámi mluvit. Nikdo se na tebe nebude usmívat na ulici nebo zahájí konverzaci ve veřejné dopravě - ve Spojených státech je to známka skrytosti. Ale neříká nic o skutečné povaze ruského lidu. Protože jakmile se setkáte s osobou, začnete s ní komunikovat, okamžitě cítíte teplo a upřímnost. Osobně mám dojem, že Rusové by přítele nejraději obdarovali poslední košilí.

- Člověk má pocit, že jste si zvykl na Petrohrad. Zůstanete tady i pro další sezónu?
- Ve smlouvě mám možnost opce na další sezónu - po vzájemné dohodě s klubem. Ale zatím se tak dopředu nedívám. Všechny myšlenky jsou teď upřeny na play-off a rozhodovat o budoucnosti se budu až po něm.

Sport-Express