Victor Rudd:
Neukázal jsem zdaleka vše, co umím

MVP března, útočník Nižného Novgorodu Victor Rudd, poskytl rozhovor pro naše webové stránky a deníku Sport-Express.

Nižnij byl hlavním zdrojem překvapení v posledním měsíci. V březnu porazil Loko a UNICS, jedinou porážku utrpěl s Rudým říjnem. Nepředvídatelnost - a to se znaménkem plus i minus - se stala charakteristickým znakem Novgorodu. Nicméně někteří hrají pořád skvěle.
Samozřejmě hovoříme o Victoru Ruddovi. Američan, který tráví první sezonu mimo Spojené státy, na sebe bere obrovskou zodpovědnost. Hraje více než 30 minut za zápas, je hlavní ofenzivní silou týmu a často se stará o nejnebezpečnější střelce protivníka.

- Má profesionální kariéra nezačala tak dávno, takže tohle je moje první individuální trofej,- přiznal Rudd. - Samozřejmě, že to není ten hlavní sen, ale jsem velmi rád, že můj příspěvek k úspěchu týmu byl oceněn. Nicméně zdaleka jsem neukázal všechno, co umím. Doufám, že ve VTB lize se dokážu blýsknout naplno.

- V březnu se Nižnij postaral o dvě velká vítězství - nad Lokomotivem Kubáň a UNICSem. To byla skutečná úroveň vašeho týmu?
- Zlepšili jsem se v průběhu sezóny. A podle mého názoru hrajeme opravdu dobře už dva měsíce. Jen nám chybí dostatečná vyrovnanost. Například ve Volgogradu jsme měli vyhrát. Ale vítězství nad velkými týmy dodá sebevědomí. Tím spíše, že s UNICSem se můžeme setkat v play-off.

- Už pozorně sledujete potenciální konkurenty?
- Ne, jen to trenéři říkali před zápasem. Jsme sedmí, oni druzí, takže kdyby play-off bylo už dnes, jdeme na sebe. Nesleduji tabulku, kdo a jak hraje. Zajímá mne jen další náš zápas.

- V Rusku je neústupnost Nižného Novgorodu a jeho schopnost překvapit favority již považována za samozřejmost. Pocítil jste ducha a charakter týmu?
- Mám-li být upřímný, vím velmi málo o historii VTB ligy a obecně o evropském basketbalu. Tak nevím, koho Nižnij už porazil dříve. Ale skutečnost, že náš tým vždy bojuje až do konce, jsem si uvědomil hned. Koneckonců, porazili jsme všechny ruské obry, nejen Loko a UNICS, ale i Chimki s CSKA. Mimochodem také mám tendenci ze sebe pokaždé vydat vše. Myslím, že to je důvod, proč jsem rychle zapadl do týmu.

- Na podzim Nižnij ztratil dva klíčové obránce Erica Maynora a Maxima Grigorjeva. V této souvislosti se nedávné úspěchy zdají být neuvěřitelné.
- Když jsme byli bez nich, na tým padly těžké časy. Víc jsme prohrávali, než vyhrávali. Ale po sérii porážek jsme si uvědomili: nemůžeme čekat na pomoc. Kdybychom hráli pořád naplno, kde bychom až mohli být? Myslím, že bychom si mohli dovolit soutěžit o druhé místo v základní části VTB ligy.

- Rychle jste si zvykl na trenéry Nižného? Bylo to hodně odlišné od USA?
- Neřekl bych, že to bylo něčím zvláštní. Ano, Ainars Bagackis mluví lámanou angličtinou, ale všemu kolem basketbalu rozumím. Jeho asistent Arturs Štalbergs hrál v USA a hovoří plynně anglicky. Hodně komunikujeme, Arturs mi pomáhá pochopit všechny nuance. Dali jsme se dohromady ještě před sezónou, kdy Bagackis ještě trénoval národní tým Lotyšska na EuroBasketu.
Pokud jde o basketbal, nemáme žádné problémy s Bagackisem. Cítím jeho důvěru, hraji téměř bez střídání a mám velkou zodpovědnost za útok i obranu. Time-out běží v ruštině, ale chápu, co chce, protože vidím, co je nakresleno na tabuli. Pokud něčemu nerozumím, vždy se mohu poradit s Rašidem (Mahalbašičem), Dimou (Chvostovem) nebo Semjonem (Antonovem).

- Někteří říkají, že v USA je často základní část jen rozcvička před skutečným basketbalem. Vidíte kontrast s Evropou z hlediska intenzity boje?
- Na studentské úrovni hrají všichni naplno, každý tým je připraven na palubovce umřít. Ale v D-League je to jiné. Tam jsou sebráni hráči, kterým chybí jen trochu dostat se do NBA. V Evropě nejsou kluci možná tak talentovaní, ale všichni dobře vytrénovaní. Jsem proto velmi rád, že jsem šel za oceán. Zde je to pro mě lepší. Zdá se mi, že ve srovnání se začátkem sezony jsem jiný hráč.

- Přizpůsobil jste se evropskému basketbalu, nebo se prostě jen jinak díváte na hru?
- Pravděpodobně jedno i druhé. Zpočátku bylo velmi obtížné pochopit pravidla. Například stále jsem měl kroky, protože ve Spojených státech se posuzují odlišně. Ale nejen to: v Evropě je mnohem vyšší cena chyby. Pokud se například ztratí míč, určitě za to budete potrestáni na druhém konci hřiště. Více se přemýšlí při akcích.
Je tu ještě jedna položka. Považuji se za silného hlídače a rád hlídám svého hráče v obraně. Ale v Evropě se nedá tak pevně bránit na obvodu jako doma. Typický příklad: když jsme hráli proti CSKA Moskva, Nando De Colo několikrát převzal míč. Já vytáhl svou ruku, abych zastavil míč, ale on mě chytí a pak zvedne ruce. A rozhodčí mi pískají faul! V Evropě si zkrátka pořád zvykám.

- Ale i vy můžete použít stejnou techniku v útoku.
- Samozřejmě! V létě budu mít čas se naučit, jak obratně vyvolat stejný kontakt. V Evropě jsou velmi chytří hráči, takže musíme držet krok. Nedávno jsem začal sledovat zápasy Euroligy, tam se dá hodně naučit.

- Chápu, že basketbal je pro vás jedním z hlavních koníčků. Například když hráči byli požádáni, aby fanouškům doporučili seriál na novoroční svátky, vy jste zvolil sérii play-off NBA 2009 mezi Denverem a Lakers.
- V poslední době se v mém životě objevily i seriály, takže třeba bych teď reagoval jinak (usměje se). Ale basketbal je stále na prvním místě s velkým náskokem. Dívám se na americkou studentskou ligu - tam je vždy boj a plné nasazení. Když studenti skončí, přepnu na play-off NBA. Nyní jsem přidal do menu Euroligu. A obdivuji, jak se fandí ve velkých evropských arénách, zejména v Turecku. Hrát v takové atmosféře je potěšení. Když jsme se setkali s Maccabi v zápase play-off Eurocupu, tribuny v Tel Avivu žily. Poprvé jsem viděl takovou podporu, bylo to nezapomenutelné.

- NBA je váš sen. Máte tam oblíbený tým?
- Teď ne. Fandím přátelům a známým, proti kterým jsem hrál ve škole a na univerzitě.

- Co myslíte, budou schopni Golden State zlomit rekord Chicaga Michaela Jordana a vyhrát 73 zápasů v základní části (Warriors potřebují 4 vítězství v 5 zbývajících zápasech – pozn. red.)?
- Mohou to dokázat. Ale v cíli mají těžké soupeře. Například San Antonio. Kromě toho jsem si jist, že soupeři se budou snažit jim v rekordu zabránit. Již jsme to viděli v posledním All Star Game, když se Paul George začal blížit rekordnímu výkonu Wilta Chamberlaina, hned ho začali víc hlídat.

- V USA je hodně pověstí o Rusku. Bylo těžké se rozhodnout cestovat?
- Ve skutečnosti, rozhodnutí o přesunu do Nižného padlo velmi rychle, neměl jsem čas na přemýšlení. Až pak jsem se ptal kluků z Evropy, jakým čelí potížím. Když jsem přijel, uvědomil jsem si, že je to mnohem lepší, než jsem čekal. Navíc zpočátku se mnou byl Eric, teď mi pomůže Rašid. Bez něj bych byl ztracený. Hovoří plynně anglicky, může vše vysvětlit v ruštině. Pokud někam jdu, jen k němu. Zajistil jsem si chůvu (směje se). Obecně platí, že se životem v Rusku jsem spokojený. Jsem docela soběstačná osoba.

- Ale jistě vám chybí váš syn?
- A jak! Kvůli němu jsem v prosinci letěl domů na pár dní. Vlastně syn je jediný důvod, proč mi chybí domov.

- Proč ho nevezmete s sebou?
- Byla taková myšlenka. Ale na začátku sezóny jsme pořád cestovali. Nechtěl jsem ho tahat do Ruska s tím, že ho pak stejně moc neuvidím. Teď jsme v Nižném sice mnohem častěji, ale na příjezd už je pozdě. Většina sezóny je za mnou, už to vydržím. Kromě toho čeká mne play-off, je třeba se soustředit na basketbal.

Sport-Express