Malcolm Delaney:
Hra jeden na jednoho - to miluji

MVP ledna, obránce Lokomotivu Kubáň Malcolm Delaney poskytl rozhovor pro naše webové stránky a deník Sport-Express.

Přišel do VTB ligy s tituly MVP německé a ukrajinské ligy a hned se stal jedním z nejsvětlejších zjevů soutěže, nicméně naplno se pod vedením Sergeje Bazareviče nedokázal projevit. S příchodem Georgiose Bartzokase do Lokomotivu přišla i nová várka individuálních ocenění pro Malcolma Delaneyho. Řek mu neváhal říci, aby Delaney plnilstejnou roli, jakou dal Vassilisi Spanoulisovi ve svém Olympiakosu. Zdá se, že Američanovi taková odpovědnost sedí. Získal vavříny nejužitečnějšího hráče Euroligy v říjnu a nyní byl poctěn titulem MVP měsíce ve VTB lize.

26letý obránce pomohl svému klubu získat tři vítězství ve třech zápasech v lednu a přiblížit se vedoucí skupině. Delaneyho průměrná čísla za měsíc 15,3 bodu, 4,0 přihrávky, 3,3 doskoku a 1,3 zisku míče, plus soupeři se na něm vyfaulovali 7x (!) za zápas. Nezvratným důkazem o jeho nenahraditelnosti pro Krasnodar je herní čas - v průměru více než 31 minut. Jako by chtěl rozptýlit nedávné pochybnosti o své kandidatuře, Delaney v prvním únorovém zápase vstřelil vítězný koš v Astaně. O tomto momentu začalo povídání s novým MVP:

- Astana vyrovnala skóre trestnými hody a věděl jsem, že máme šanci na poslední výstřel. Ale já do toho nešel s tím, že za každou budu útočit sám. Chtěl jsem dostat clonu na míč, vyprovokovat výměnu a vytvořit co nejlepší situaci pro tým. A to se také stalo: u mě byl velký, obešel jsem ho, získal prostor a vystřelil, jako to dělám každý den. Očekával jsem, že soupeři mě zdvojí a donutí k přihrávce, ale nezajistili se. Proto jsem se cítil pohodlně a byl jistý, že neminu. Hrát jeden na jednoho - to je mým koníčkem, dělám to rád a moji spoluhráči na mě v takových chvílích spoléhají.

- Byl jsem překvapen, že reakce spoluhráčů na střelu se sirénou byla poměrně zdrženlivá. Nebylo to kvůli tomu, že Lokomotiv už neměl dostatek emocí po utkání Euroligy?
- Tady jde o něco jiného. Dokonce jsme o tom mluvili s klukama v šatně po zápase. Mnozí nebyli spokojeni se svojí hrou a brali tu střelu s úlevou a vděčností. Nálada nebyla dobrá, vždyť o žádné koncovce ani neměla být řeč, jenže se nám podařilo promarnit náskok +18. Každopádně kluci zřejmě čekají, že bych měl střílet takovéto koše a proto vše vzali tak uvolněně.

- Loko nečelilo neplánovaným problémům poprvé v této sezoně. V utkáních s Bisons a Nymburkem vedly k porážce.
- Podle mého názoru náš tým je více zaměřen na Euroligu. Lokomotiv hraje klasický evropský basketbal. To znamená z obrany a s rychlým pohybem míče v útoku. A ve VTB lize většina týmů hraje od útoku. Hrát proti takovým soupeřům je pro nás často velmi obtížné. Dostáváme se do otevřené hry, což pro nás není to pravé.
Ve VTB lize chtějí všichni střílet, takže často se vyhýbají kontaktům, aby nedošlo k narušení tempa hry. Zato v Eurolize to bývají opravdové bitvy, což je náš šálek čaje. Obecně platí, že ve VTB lize je to pro nás obtížné, ale musíme se přizpůsobit. Zato v play-off, kde se můžete připravit na soupeře a vnutit mu svůj styl, budeme velmi nebezpeční.

- Chtěli byste v play-off narazit na Chimki, abyste se pomstili za loňskou porážku v semifinále?
- Byla to těžká série. Neměli jsme dovolit ji dojít do pátého utkání. Chimki jsou velmi silný tým, v rozhodujícím duelu chytili odvahu v pravou chvíli a využili toho. Nyní mají skvělou zadní linii. Rice, Šved, Koponen, Dragič - každý z nich ví, jak skórovat a rozdávat míč. Bylo by zajímavé si vyzkoušet svoje síly proti nim. Ale obecně pro mě není žádný rozdíl, na koho narazíme v play-off. Chceme porazit každého. Hlavní věc je, aby byli všichni zdraví. A přesto musíme hrát v osmi.

- Právě, Loko v průběhu sezony přišlo o Fesenka a Zozulina. Jak jste se vypořádali se ztrátami v týmu?
- Jo, někteří musejí hrát 30 minut včetně mě, což není snadné. Soupeři toho začínají využívat, snaží se nás utahat v průběhu zápasu. Dnes nacházíme způsob, jak to obejít, ale abychom hráli dobře na jaře, měli bychom posílit. Hrajeme už na hraně, protože jakékoli zranění bude velký problém. Ale myslím, že to můžeme zvládnout, protože trenér chytře rozděluje zatížení.

- Bartzokas o vás mluví velmi uznale, přitom vy jste uznávaný útočící hráč, zatímco on typický obranný trenér. Jak vám to spolu ladí?
- Za prvé, útočím samozřejmě rád, ale ještě raději vyhrávám. Udělám cokoliv, abych vyhrál. Například před pár sezónami v Bavarii mne dělalo velké problémy hrát pressink po celém hřišti v průběhu celého zápasu, neustále zdvojovat a vytvářejí pasti. Nicméně udělal jsem všechno, co po mně žádal trenér. Mí kritici mohou říci o mně cokoli, ale nikdo nebude tvrdit, že je složité mne trénovat.
Na druhé straně s Bartzokasem je snadné pracovat. Je velmi klidný, nikdy nekřičí na hráče. Tým mu důvěřuje, protože již prokázal, že umí vyhrát. Byl jsem velmi spokojen s jeho angažováním do Loko, protože už jsem ho znal. Potkali jsme se před pár sezónami, když jsem byl pozván do Olympiakosu. On si mě okamžitě oblíbil. Chová ke mně respekt a věří v to, co dělám. Ano, já nejsem největší expert na obranu, ale ví, že udělám všechno, abych vyhrál.

- Jsou v lize rozehrávači, proti nimž se dokážete dvojnásobně motivovat?
- Existuje jich mnoho. První Tyrese Rice. Mimo basketbal jsme přátelé, ale na palubovce se rveme až do konce. Je vždy zajímavé hrát proti Teodosičovi a De Colovi. Přišel Alexej Šved. Inteligentní hráč, který zná všechno, co rozehrávač potřebuje. Líbí se mi, že z něj vyzařuje sebevědomí. Myslí si, že může kdykoliv porazit kohokoliv.

- Loni byla konkurence na pozici jedna v Loko skromnější. Nyní k Maximu Koljuškinovi přibyl Sergej Bykov a Dontaye Draper, každý z nich je známý pro hru v obraně. Sparring s nimi pomáhá udržet tón nebo přidává dodatečnou energii?
- Když celou sezónu trénujete proti jednomu člověku, jak jsme to měli s Maxem, ztratili jsme konkurenční plamen. A to je pro mě velmi důležité. Takže teď, když střídavě hraji proti třem různým obráncům, se cítím úplně jinak. Kromě toho každý má trochu jiný styl, který pomáhá připravit se na vše. A jak jste řekl, Sergej i Dontaye umí bránit a jsou v tom nepříjemní. Draper je pravděpodobně jedním z nejlepších osobních hlídačů v Evropě, ale i proti Bykovovi je to obtížné, protože vždycky jde do kontaktu. To mě nutí každý den se zlepšovat.

- V jednom ze svých rozhovorů jste řekl, že nebýt basketbalu, věnoval byste se teniskám. Máte svoje nákresy?
- Ne, ale od dětství jsem ponořen do tohoto tématu, znám všechny modely a trendy. To je pravá láska. Mohl bych být odborníkem v této oblasti. Mimochodem, mám impozantní sbírku.

- Máte ještě nějaké koníčky?
- Teď trávím volný čas velmi jednoduše. Mám jednu starost - vstoupit do nového dne svěží a odpočatý. Proto relaxuji doma: filmy, televize, povídání po telefonu s rodinou.

- Vás neničí vzdálenost od domova? Někdo sebou bere rodinu, jiný kamarády. Někteří se ožení v Rusku... Neměl jste takové myšlenky?
- Najít si holku v Rusku? Ne! A rodina za mnou pravidelně jezdí, za pár týdnů mne navštíví bratranec. Ale vše to je druhotné. Hlavní věc je dělat dobře svoji práci, beru to vážně. Rozumím, jakou mi dali v životě šanci a nechci ji promarnit. Basketbalový věk není dlouhý a měl bych mít čas postarat se o svou rodinu. Po konci kariéry si nechci hrát na strýčka. Chci dělat něco svého.

- Proč jste tak rázně odmítl variantu s dívkou z Ruska?
- Za prvé, opakuji, nepřišel jsem sem kvůli tomu. Nejdůležitější věc je pro mě dobře se vyrovnat se svými povinností. Cokoliv mne může rozptýlit považuji za zbytečné. Kromě toho není snadné najít společnou řeč s ruskými dívkami, máme velmi odlišné kulturní zázemí. Vzhledem k tomu, že jsem jeden z těch chlapů, kteří na tyto věci potřebuje čas, je to nepřekonatelná překážka. Nepopírám, že ruské holky jsou překrásné. Ale láska na první pohled - to není pro mne.